• Jak je neznáte

  Uveřejnění zákulisních fotografií bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsme se k projektu Jak je neznáme rozhodli spustit tento internetový speciál. Podívat se za záda fotografů, poodhalit prostor, který zůstává ve výsledku skryt – to se nám zdálo zajímavé. Kde se ve skutečnosti fotilo? Jak na náš štáb reagovali kolemjdoucí? A co vše je k vytvoření kvalitní fotografie zapotřebí? Posuďte sami.

   

  

  

  

  

  

  

  

  

   

  

  

  

  

  

  

  

  

   

• Rozhovor Rozhovor s fotografem

  Také třetí rozhovor s fotografem účastnícím se projektu Jak je neznáme jsem chtěl začít otázkou: «Kdy a jak jsi začínal s focením?» Avšak poté, co jsem si přečetl životopis Davida Tureckého, mi bylo skoro žinantní tuto otázku položit. David se totiž fotografií začal živit již v šestnácti letech, při studiu střední školy, kdy spoluzakládal Move Magazín, a od té doby s tím nepřestal. Z toho jsem usoudil, že povolání fotografa bylo pro tohoto umělce cílem už od útlého věku a že má otázka je tedy skoro irelevantní. Nakonec jsem se ale k jejímu položení přece jen odvážil, za což jsem byl «odměněn» ujištěním, že má teorie je naprosto mylná. David se totiž prý ihned poté, co pochopil, že dětská touha stát se myslivcem není opravdová, rozhodl, že bude režisérem…

  • Davide, proč v tvém životopisu čtu 1997–2000 Střední odborné učiliště Hloubětínská, obor fotograf, když v té době ses podle všeho toužil stát druhým Formanem?
    To proto, že k nápadu stát se druhým Formanem mě přivedl dokument, který jsem někdy v té době viděl v televizi. Byl právě o někom z režisérské branže a říkalo se v něm, že pokud chce někdo studovat FAMU, musí nejdříve umět fotit. Šel jsem se to tedy naučit a chytlo mě to víc, než jsem předpokládal.
  • A jak to bylo s tvými brzkými pracovními začátky? To jsi opravdu už v šestnácti fotil do časopisů?
    Jo, v té době jsem se pohyboval v komunitě skateařů, jezdil na prkně, a když se objevilo něco zajímavého, fotil jsem to a publikoval. Samozřejmě že nešlo o nějaké pravidelné zaměstnání, spíš jsem měl vždy velkou radost, když se mi podařilo vyfotit něco, co se objevilo v časopise nebo kdekoliv jinde.
  • U toho jsi ale nezůstal, že ne?
    Ne. Časem mě přestalo bavit – jak to říct diplomaticky – takové to volnomyšlenkářství, které v téhle společnosti panuje. Běžně se tam totiž stávalo, že se vymyslelo velké focení, sehnali lidé, investoval se týden času do příprav a nakonec z toho nebylo nic, protože pár lidí to nezvládlo tak, jak mělo.
  • Nyní fotíš do mnoha časopisů, jedním z nich je i měsíčník Gurmán. Zrovna minule jsem se Karla Pobřísla ptal, jak těžké je vyfotit svíčkovou se šesti. To jsem si měl tedy schovat pro tebe. Mám tu však něco jiného. Dočetl jsem se, že jsi fotil reklamní kampaň pro ODS. Jak se fotí politici na billboardy?
    S focením «politické kampaně» to zas není tak horké. Fotil jsem něco pro Pavlu Topolánkovou a přes ní se dostal i k panu premiérovi. Rozhodně nejde o běžnou náplň mé práce. A jak se fotí politici na billboardy? Jako kdokoliv jiný.
  • Dobrá, tedy zpět ke sportu. Říkáš, že jsi jezdil na skateboardu. To máš tedy určitě blízko i ke snowboardu.
    Dá se to tak říct. Netroufám se sice označit za nějakého mistra, ale baví mě to. Navíc já sice přestal fotit pro skateové časopisy, ale dál spolupracuji s firmami z téhle oblasti, které vyrábí oblečení a doplňky právě i na snowboard a také sponzorují naše nejlepší závodníky. Přes focení tedy znám i většinu kluků a holek, co na snowboardu závodí.
  • Aha, takže jsi také sportovní fotograf?
    Tak to zase ne. Fotím je většinou v ateliérech, do katalogů. S některými z nich sice vyjedu i na hory, ale vždy jen soukromě. Naposledy jsem na sněhu fotil Janu Čechovou, taky ovšem jen neformálně.
  • A co lyže? Stejná náklonnost jako ke snowboardu? Pokud ano, našli jsme redakčního fotografa…
    Tak to vás zklamu. Na lyžích jsem stál naposledy v sedmé třídě na základní škole. Lépe jsem na tom ovšem běžkami, ty mě baví.
  • Po focení s Ivou Janečkovou se ani nedivím, to by běžky nadchly každého. Doufám, že jsi alespoň využil příležitosti a domluvil si tréninkové lekce.
    Určitě. Máme naplánováno, že si spolu zazávodíme. Iva má stejnou velikost bot jako já, tak mi snad půjčí i výbavu, abych ji mohl porazit.
  • Jak se ti vůbec tahle série fotila? Motorku jako rekvizitu si vybrala Iva sama, ale když se dívám na fotku, kterou jsi zařadil na první místo, zřejmě bys raději vybral jiné prostředí, že?
    Upřímně? Asi ano. Díky tomu, že Iva vlastně na motorce zase tolik nejezdí, asi bych se rozhodl jinak. Na druhou stranu chceme v «Jak je neznáme» odhalit i sny a přání sportovců, což se v tomto případě zřejmě výborně podařilo. Chtěl bych ale vyzdvihnout hlavně to, jak Iva k focení přistoupila. Vždycky si cením, když je při práci pohoda, dobrá parta, a to se zde splnilo na sto procent. Při focení se poměrně často setkávám s lidmi, co už v životě něco dokázali, a musím říct, že podobná atmosféra rozhodně není pravidlem.
  • Motorky, čtyřkolku i minibike nám zapůjčil čtvrtý nejlepší kaskadér světa Marek Matoušek. Jak ti vyhovovala jeho přítomnost? Focení nám rozhodně zpestřil, souhlasíš?
    Musím říct, že pan kaskadér byl opravdu velmi zajímavým spolupracovníkem. To, co předvádí, je opravdu neskutečné, navíc se svým přístupem… Těžko to popsat! Rozhodně to bylo zajímavé.
  • Jak těžké bylo vymyslet záběry? Díky tomu, že Iva na motorce sama nejezdí, jsi asi musel dost improvizovat. Nebo se pletu?
    Nepleteš. Rozhodně bylo nutné se nad tím zamyslet. Motorka sama o sobě je dost velký předmět, o čtyřkolce ani nemluvím, a jestliže máš udělat portrét, je nutné tyhle stroje dostat do pozadí. To trošku práce vyžaduje. Nakonec to však, hlavně díky přístupu všech na place, nebyl problém.
  • Možná je takto zpětně skoro zbytečné o tom přemýšlet, ale pokud bys měl rozhodnout ty sám, víš, jak bys Ivu fotil nejraději?
    To souvisí s tou první fotografií. Asi bych šel do romantiky, je to přece ženská. A pak nějakou nadsázku, žert. To by k ní, myslím, sedělo nejvíc.

  David Turecký

  Fotografii se profesně věnuje již od střední školy, kdy pracuje pro skateboardové časopisy, a později spoluzakládá časopis Move. V roce 2002 zahajuje studium na Slezské univerzitě v Opavě (Institut tvůrčí fotografie), které dokončuje v roce 2006. Mezi tím již naplno pracuje v oboru a podílí se na zakázkách pro společnosti Energie a.s, OVB, Kapsch atp. Fotografuje také volební kampaň ODS. V současné době mimo vlastní tvorby spolupracuje s redakcemi časopisů Chef Gurmán, Time IN, Listy hl. m. Prahy, Grand Expres, Developer a dalšími. Také on si připravil radu pro amatérské fotografy, kterým doporučuje: „Foťte míň! Kupte si 128 MB kartu a přemýšlejte nad každým záběrem. Kinofilm má stále jen 36 políček..."

   

  WEB: http://www.davidturecky.eu/

   

Jak je neznáme

• RWE - energie českého lyžování
• SKImagazín - www.skimagazin.cz