Iva Janečková
Úvodní strana » Iva Janečková
Iva Janečková se narodila 8. března 1984 v Rychnově nad Kněžnou. Ke sportu ji od dětských let vedli rodiče, do patnácti trénovala pod Josefem Michlem, poté prošla juniorskou reprezentací a od roku 2004 reprezentuje Českou republiku v seniorském týmu. Po odchodu Kateřiny Neumannové by se měla stát jednou z vůdčích osobností našeho mladého reprezentačního týmu, dosud si však úspěchy na mezinárodní scéně připisovala jen jako členka štafety nebo vítězka mistrovství světa na kolečkových lyžích. Mezi její záliby patří všechny druhy sportů, když má možnost volby, upřednostňuje plavání. Má ráda italskou kuchyni, červené víno a šampaňské, naopak na druhé straně žebříčku oblíbenosti je curling a tvrdý alkohol.
- Mezi seniorskými reprezentantkami má pověst siláka. Na benchpres zvedá 53 kilogramů.
Jak je neznáte
Iva Janečková je první ženou, která se nám představuje tak, jak ji neznáme, a jestliže jsme výběr prostředí, resp. tématu fotografií v předchozích sériích nazvali jednoduchým, u Ivy nic předem tak zřejmé nebylo. Nakonec ale naše reprezentantka projevila přání objevit se ve SKI magazínu po boku naleštěného motocyklu – což jsme v redakci samozřejmě přivítali s nadšením. Krásná žena, silný stroj, to je námět jako hrom.
Hlasování: Poklepáním na ikonu "hlasuj" vyberte nejlepší fotografii Ivy Janečkové, která bude na konci roku, po zveřejnění všech sérií, zařazena do soutěže o nejlepší fotografii projektu Jak je neznáme.
RozhovorRozhovor s fotografem
- Tak vy jste, Ivo, motorkářka. Opravdu jezdíte?
Jezdím, ale zatím jenom jako spolujezdec. Vždycky za někým. - Za kým?
Za kamarádama. A teď naposledy jsem jela s bráchou. Ono je to hodně tím, že všichni moji kamarádi mají velké motorky a já, protože jsem hodně malá, bych na takové motorce ani sama jezdit nemohla. Tedy jezdit vlastně jo, ale zastavit už ne, to bych hned spadla. - Chtěla byste svoji motorku?
Určitě, ale to by musela být jenom nějaká stopětadvacítka. Ty velké motorky jsou mi holt dopřány jen jako spolujezdci. - Máte slabost pro některou značku?
Líbí se mi Yamahy. - Jakou nejvyšší rychlostí jste na motorce jela?
240! To už jsem se trošku bála, ale je to krása. - Přiznám se, že motorkáře, kteří se tváří jako sportovci, jsem vždycky podezříval, že jsou to sportovci, kteří jsou líní běhat. Vy mi tuto představu ale hodně nabouráváte.
To je zajímavá představa. Já tedy líná běhat nejsem, ale mám taky ráda rychlou jízdu. A v autě to není ono, tak proto ty motorky. - A co lyže? Při vší úctě k vašim výkonům teď myslím spíš lyže sjezdové.
Kdepak, nic pro mě. Zaprvé se na sjezdovky dostanu tak sotva dvakrát třikrát za rok a zadruhé se na nich bojím jezdit rychle. Já se na lyžích kolikrát bojím víc než na motorce! - Sledujete motocyklové závody?
Bohužel na to nemám čas. Ale někdy se podívám na televizi a věřím, že to naživo musí být opravdu zajímavé. - Vy máte těch tak říkajíc mužských zálib víc, že? Prý na benchpres zvednete 50 kilo, je to pravda?
53! Ale to není nic výjimečného. Při běhání na lyžích je síla v rukách hodně důležitá, takže to trénují všichni. Podívejte se třeba na Němky, ty mají panečku ramena! - Dopujete?
Nedopuju. Já si myslím, že to do sportu nepatří, ale ať si každý myslí, co chce. Ono se to navíc docela dobře pozná. Když je sportovec půl roku někde zavřený, na závodech ho není vidět a pak najednou běhá o minutu lepší časy, tak je to každému víceméně jasné. - Kolik byste proboha zvedala na bench, kdybyste dopovala?
Já tedy na svaly zrovna nic nepotřebuju, mně stačí kolem posilovny projít… Ale mám nízký hemoglobin, takže když už bych měla něco brát, tak spíš na tvorbu červených krvinek. Lépe by se mi okysličovala krev a mohla bych podávat lepší výkon. Ale znovu říkám, že mě to nikdy nelákalo. Zvyšovat si výkonnost uměle? O tom ten sport přece není.
- Tak vy jste, Ivo, motorkářka. Opravdu jezdíte?
