• Jak je neznáte

  Uveřejnění zákulisních fotografií bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsme se k projektu Jak je neznáme rozhodli spustit tento internetový speciál. Podívat se za záda fotografů, poodhalit prostor, který zůstává ve výsledku skryt – to se nám zdálo zajímavé. Kde se ve skutečnosti fotilo? Jak na náš štáb reagovali kolemjdoucí? A co vše je k vytvoření kvalitní fotografie zapotřebí? Posuďte sami.

   

  

  

  

  

  

  

   

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

   

• Rozhovor Rozhovor s fotografem

  Fotografování lyžařů v rámci projektu Jak je neznáme bylo i pro nás v redakci něčím novým. Před focením Tomáše Krause jsme si nedokázali dost dobře představit, jak náročné může vytvoření kvalitních fotografií být. Před focením další série už jsme byli zkušenější a na parkovišti Golf Resortu Karlštejn jsme čekali na příjezd fotografa s vědomím, že nás čeká náročný den včetně přemísťování blesků a akumulátorů přes celé osmnáctijamkové hřiště. Avšak mýlili jsme se. O přítomnosti Karla Pobřísla jsme nakonec po většinu času věděli jen díky tichému cvakání spouště fotoaparátu.

   

  • V minulém čísle jsme slíbili, že první otázka bude pro celou pětici fotografů stejná. Tedy: Jak jste se dostal k focení, kdy jste se rozhodl, že se budete fotografií živit a jste profesionálním fotografem nebo se věnujete ještě něčemu jinému?
    Tak mne napadá, proč se mne ve všech rozhovorech ptají, kdy a jak jsem začínal s fotografií. Vede mne to k myšlence, že vypadám mladě, perspektivně, prostě v rozletu. To potěší. Tedy proč mne fotografie už skoro patnáct let úspěšně živí? Snažím se ji dělat poctivě a baví mě to. A když právě ne, odskočím si do příbuzného oboru, abych se pak vrátil odpočatý.
  • Mladě, perspektivně a v rozletu určitě vypadáte. Ostatně třeba se to projeví po vydání tohoto čísla a naše čtenářky vás zavalí prosbami o nafocení rodinného alba. Co vy na to? Bere fotograf jako vy i zakázky typu svatba, oslava narozenin nebo je to pod vaši úroveň?
    Neberu! Ale nejde o to, že by to bylo pod moji úroveň. Dobrá svatební fotografie není nic podřadného. Důvod je jiný. Neumím se postavit s fotoaparátem před dav lidí a navíc s tím davem manipulovat. Trochu jiné je to s…, no rodinnou, dobrá budeme tomu říkat rodinná fotografie. Tady se většinou přesvědčit nechám a fotky se pak většinou stávají součástí bytového designu toho kterého zadavatele.
  • Ještě mě zaujala poznámka, že si odskočíte do příbuzného oboru. O co jde?
    Rád se, alespoň okrajově, zaobírám počítačovou grafikou a odtud jsem, alespoň pro mne docela logicky, sklouzl ještě dál, a tak někdy nejen hodiny, ale i celé dny trávím nad malířským plátnem se štětcem a barvami v ruce.
  • Jak velkou roli na výsledném snímku hraje technika? Všiml jsem si, že jste při focení nepoužíval umělé světlo, vizážistka vám přišla zbytečná, žádní asistenti... To jsou věci, bez kterých se mnozí fotografové neobejdou. Jak moc jsou důležité?
    Důležité? Jak kdy. Snažím se vyjít s málem a dělat kolem sebe co nejmenší rozruch. Jsou fotografové, co se neobejdou bez kamionu rekvizit a početného týmu. Já ale smekám před těmi, co vytáhnou z kapsy půjčenou Leicu s jedním objektivem a funguje to. Jistě, ne všechna zadání tenhle přístup snesou. Uznávám.
  • V té souvislosti mě napadá následující. Není to tak dlouho, co jeden z našich předních fotografů vystavoval obrázky pořízené fotoaparátem mobilního telefonu. Neláká vás něco podobného?
    Určitě ano. Pokud by mi někdo podobnou záležitost nabídl, neváhal bych ani okamžik. Mám rád věci postavené na kreativitě a ne jen na špičkové technice. Na druhou stranu kvalitativně stoprocentně odvedenou práci považuji za samozřejmost.
  • Používáte fotoaparát na mobilním telefonu?
    Ani poznámkový blok. Když jsem si ho pořizoval, myslel jsem, jak všestranného pomocníka si pořizuji a hlavně jak ho využiji. Nyní můj telefon, tak jako většina ostatních, umí i video a výsledek je týž. Používám ho k telefonování a posílání sms...
  • Vaším původním záměrem bylo, že fotografie Ondry Banka budou černobílé, proč? Pracujete s nimi raději?
    Upřímně? Černobílá je jednodušší, nepracuje se tam s barevným akcentem. To zaprvé. Zadruhé v časopise tohoto ražení na sebe černobílá fotka v záplavě ostatních barev upoutá větší pozornost. A taky jsem přesně nevěděl, do čeho jdu, a tak jsem volil cestu nejmenšího odporu.
  • Fotografie, které nakonec vznikly, jsou ale špičkové i v barvách (ostatně právě proto jsme se rozhodli otisknout jak černobílé, tak barevné kousky) - nebo nesouhlasíte? Kdybyste měl některé z fotek v této sérii vybrat a například vystavit, vybral byste i nyní černobílé, nebo ty barvy nakonec vyšly „nečekaně skvěle"?
    Přívlastků „špičkové" a „skvělé" se trochu obávám, ale pokud vzešly z vašich úst jako zadavatele, pak mne to určitě těší. Pokud bych nemusel zvažovat žádnou koncepci, do které mají snímky zapadat, pak bych je asi položil před sebe na stůl a sáhl po té variantě, která by u toho kterého obrázku působila lépe.
  • Pokud byste si mohl vybrat, co fotíte nejraději. Portrét, krajinu, pohyb, aranžované fotografie, detail... A proč?
    Odpovím obráceně. Tedy co nefotím. Zásadně reportáž, to ani jako dobře placenou zakázku. Krajinu, tu jen z donucení.
  • Neláká Vás například zpravodajská fotografie?
    Zpravodajská fotografie? Čím dál víc pochybuji, zda nějaká zpravodajská fotografie vůbec existuje. Nepokrytě se bojím, že i válečné zpravodajství je dnes částečně aranžovanou fotografií.
  • Nechcete přeci jen vzít tuhle větu zpět?
    Moje praxe a zkušenost mne opravdu k tomuhle výroku neopravňují. Můj názor to ale je.
  • Které situace nebo scény jsou pro fotografa vůbec nejtěžší? Například vyfotit ledabyle hozený ručník tak, aby to nevypadalo uměle? Nebo svíčkovou se šesti na titulní stranu luxusního jídelního lístku?
    Ten ručník bych si během dvaceti minut nakomponoval sám. Pro tohle myslím cit mám. Špičkově provedená svíčková se šesti obnáší pár hodin samostudia kulinářských příruček, lépe pak přítomnost kuchaře a aranžéra specializujícího se na jídlo.
  • Co vy a golf? Od našeho redakčního fotografa jsem slyšel, že je pro focení ideální. Připadalo vám to také tak?
    Jak se fotí golf, fakt netuším. Zatímco Ondra dělal přesně to, co jsem po něm chtěl, rozhlížel jsem se kolem a nabyl dojmu, že to zas taková legrace nebude. Jen pochopit, kde se můžu pohybovat a kde nikoliv, mi trvalo…, no vlastně až do konce focení.
  • Na závěr otázka, kterou jsem měl rozhovor možná začít? Lyže nebo golf?
    Dobře, že ta nejzáludnější až na konec. Horské kolo. Před pár lety ještě i v, dejme tomu, závodní formě. A pak posilovna, ale jen jako protiváha vysedávání u počítače a jako protest proti bolestem zad. Ke golfu jsem ještě nedozrál, mentálně, nikoliv věkem. A s lyžemi jsem skončil na střední škole, když jsem je při lyžařském výcviku doslova rozštípal.

   

  Karel Pobříslo

  Krátce po absolutoriu na Slezské univerzitě (obor Tvůrčí fotografie) se začal profesionálně věnovat fotografii. Pohybuje se na poli tvůrčí i ryze komerční fotografie s tím, že se věnuje zejména fotografii reklamní, fotografování architektury, aktům a publikování odborných textů. Jeho snímky je možné spatřit jak v České republice, tak v zahraničí, je držitelem několika ocenění za fotografickou tvorbu. V současné době zároveň přednáší na Institutu digitální fotografie. Na žádost o radu pro začínající fotografy odpovídá: "Foťák se dá otočit i jinak, než vám ho v obchodě dali do ruky,” k čemuž dodává: “a na objektiv se zepředu vážně nesahá…"

   

  WEB: http://www.pobrislo.cz/

   

Jak je neznáme

• RWE - energie českého lyžování
• SKImagazín - www.skimagazin.cz