• Jak je neznáte

  Uveřejnění zákulisních fotografií bylo jedním z hlavních důvodů, proč jsme se k projektu Jak je neznáme rozhodli spustit tento internetový speciál. Podívat se za záda fotografů, poodhalit prostor, který zůstává ve výsledku skryt – to se nám zdálo zajímavé. Kde se ve skutečnosti fotilo? Jak na náš štáb reagovali kolemjdoucí? A co vše je k vytvoření kvalitní fotografie zapotřebí? Posuďte sami.

   

  

  

  

  

  

  

  

  

  

   

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

  

   

• Rozhovor Rozhovor s fotografem

  «Když před pár lety nastal boom digitálních fotoaparátů, vypadalo to, že se půjdeme hromadně přihlásit na úřad práce. Uběhlo však pár let a situace je stejná jako před nástupem moderní techniky. Lidé totiž přišli na to, že k vytvoření dobré fotografie nestačí jen přístroj za sto tisíc a ukazováček položený na spoušti,» říká Matěj Třešňák, spoluorganizátor projektu JAK JE NEZNÁME a jeden z pětice zúčastněných fotografů.

   

  • Matěji, nejprve otázka, kterou se budu snažit pokládat každému z vás. Jak a kdy jsi začínal s focením? Byla to náhoda nebo jsi nikdy o jiné práci neuvažoval?
    Bylo to naprosto cílené. Po škole jsem se musel jít někam učit a fotka byla zajímavá, takže jsem vzal foťák, udělal pár obrázků a šel na přijímačky.
  • A co potom? Měl tvůj studentský život ještě pokračování? Má vůbec pro fotografa například vysoká škola smysl?
    Po střední jsem hned začal pracovat, takže se studiem byl konec. Ale po několika letech jsem myšlenky na vysokou školu oživil a v současné době studuji Opavskou univerzitu – institut tvůrčí fotografie. Především proto, že jde o vysokou školu, při které lze pracovat. Co se týká druhé části otázky, tak myslím, že studium smysl má, ale ne ve smyslu učení se něčeho nového, ale díky kontaktům a lidem, které na škole člověk získává, respektive potkává. Samotný papír, který na konci dostaneš, v tomhle oboru opravdu velký vliv nemá.
  • Fotíš vůbec ještě na klasický fotoaparát?
    Občas ano, ale spíše sporadicky. Digitál má svoje nevýhody, ale hodně výhod. Nedostižný je především díky takřka neomezeným možnostem následného zpracování pořízených fotek a samozřejmě také tím, že můžeš udělat hodně záběrů a neplatíš nic za materiál.
  • Dokážeš ten rozdíl v počtu záběrů konkretizovat? Tomáše jsme fotili půl dne, vzniklo asi devět fotografií – kolik jsi udělal celkem snímků?
    Focení Tomáše bylo specifické v tom, že jsme šli na jistotu a já měl představu, jak bude kompozice vypadat, proto bylo fotografií nakonec poměrně málo – takových tři sta padesát. Když se ale fotí třeba reportáž, často vznikne pět set – šest set obrázků a vybere se jen pět. Rozdíl mezi klasikou a digitálem je v tomto směru propastný.
  • Při pohledu na některé fotografy, kteří například na tiskových konferencích fotí stylem zmáčknuté spouště, často přemýšlím o tom, že tohle snad s dobrou technikou dokáže každý. Že z té záplavy fotek prostě musí vzniknout jedna dobrá, ne?
    V zásadě máš pravdu. Umění fotografa se však v ten okamžik projeví tím, že z tisíce snímků dokáže vybrat ten skutečně podařený. Amatér totiž často nepozná, že nejlepší fotografie je například ta rozmazaná – neboť vystihuje atmosféru, která se nedá popsat.
  • Výběr fotky je vůbec poměrně zajímavé téma. Jak moc se na výsledku profesionální fotografie podílí následné zpracování? Už jsi zmínil, že právě i v tom je síla digitálu.
    Počítač v tomto směru dokáže «pomoct» takřka neomezeně. To, co lze s fotografií při zpracování udělat, si laik jen těžko dokáže představit. Mnohdy je to až na škodu. Vzorovým příkladem jsou fotografie žen v časopisech. Často se setkávám s dívkami, které mají velmi pošramocené sebevědomí právě obrazem modelek a jen obtížně jim dokážu vysvětlit, že 99 % všech těchto obrázků je «podvod».
  • Předpokládám, že úprava snímků je také jednou z činností, která dělí fotografy na dobré a špatné.
    Dodatečné zpracování je opravdu jedním z hlavních kroků k výsledné podobě snímku, ale nelze říct, že je to vždy práce fotografa. Já například fotky sám upravuji, ale existují kolegové, kteří mají na podobnou činnost celé retušovací týmy.
  • Jak dlouho trvá dodělání jedné fotky? Kolik času jsi strávil třeba nad fotkami Tomáše?
    Na jedné zhruba tři hodiny. Při úpravě stále objevuješ detaily, které lze poupravit, ale v tom je největší problém. Musíš přesně trefit hranici, co je ještě chybou a co již obrázek ovlivní v míře, do jaké nechceš zasahovat. U Tomáše bylo například zajímavé, že měl na těle mnoho jizev. Holeň, lokty atd. Při focení jsem si jich vůbec nevšiml, ale jakmile se fotografie zvětšila, byly na světě.
  • Na závěr bych se chtěl zmínit o lokalitě, kde jsme fotili. Nebudeme čtenářům zatím prozrazovat, kde snímky vznikaly, to se dozvědí až při návštěvě internetových stránek věnovaných tomuto projektu, ale jak moc byl výběr místa důležitý?
    Nakonec to bylo skoro jedno. Poměrně složitě jsme se domlouvali, ale díky tomu, že jsme používali exteriérová světla, a tím de facto nebyli závislí na počasí a prostředí resp. pozadí, bylo to vlastně jen o tom, aby na pláži nebylo mnoho opalujících se rekreantů. Že se nám podařilo najít zároveň místo, které málokdo pozná, je jen dobře.
  • A úplně poslední otázka. Jaký máš vztah k lyžování, nezměříš s Tomem někdy síly v nějakém závodě?
    Negativní. Jezdím na snowboardu, takže zima ano, ale s lyžemi kamarád nejsem. Popravdě proto, že jsem na nich ani nikdy pořádně nestál.

   

  Matěj Třešňák

  Pracuje jako produkční společnosti IDIF - institutu digitální fotografie, kde se stará především o hladký průběh všech kurzů a seminářů, které firma organizuje. Na některých kurzech i vyučuje, ale zároveň je studentem Opavské univerzity - institutu tvůrčí fotografie. Naráz si tedy zkouší obě role - učitele i studenta a možná je zbytečné se ptát, která mu vyhovuje více... Fotografií se živí od střední školy a na otázku, zda fotografové mají opravdu tolik peněz, jak se říká, odpovídá: „Někteří asi ano, ale já mezi ně bohužel nepatřím." Když jsem Matěje požádal o stručnou radu, kterou by dal nám, amatérským fotografům, zamyslel se jen na okamžik a pak prohlásil:„Jděte blíž!"

   

Jak je neznáme

• RWE - energie českého lyžování
• SKImagazín - www.skimagazin.cz