Nikola a Šárka Sudovy
Úvodní strana » Nikola a Šárka Sudovy
Mnohdy se říká, že za dobrými sportovními výsledky stojí nejen velmi důkladná fyzická příprava, ale i notná dávka vrozeného talentu. Potvrdit toto tvrzení však není nikterak jednoduché, neboť jen těžko říci, jak by sjezdoval například Ondřej Bank, kdyby trénoval na chlup stejně jako Bode Miller. Ovšem jedno je jisté. Dědičné dispozice určitě mají na sportovní výkony vliv. Stačí se ve světě sportu porozhlédnout po sourozeneckých dvojicích. Ty jasně dokazují, že bratři a sestry se často dokáží věnovat stejnému sportu s velmi podobnými výsledky. Jen namátkou: bratři Bryanové (tenis), sourozenci Pospíšilovi (kolová), Šárka a Petr Záhrobští nebo Nikola a Šárka Sudovy. A právě dvojice naposledy jmenovaných, velmi atraktivních akrobatických lyžařek, se nyní představuje tak, jak je neznáme.
Jak je neznáte
Výběr námětu fotografií, na kterých se Nikola se Šárkou představí, byl obtížný především proto, že téma muselo vyhovovat oběma lyžařkám. Naštěstí mají sestry kromě akrobacie celou řadu společných zájmů, a tak bylo z čeho vybírat. Drobnou komplikací, kterou jsme nemohli ovlivnit, bylo zranění Šárky těsně před fotografováním, ale jak je vidět z obrázků, bolavé koleno jí v pózování na stěně nakonec nijak nebránilo.
Hlasování: Poklepáním na ikonu "hlasuj" vyberte nejlepší fotografii, která bude na konci roku, po zveřejnění všech sérií, zařazena do soutěže o nejlepší fotografii projektu Jak je neznáme.
RozhovorRozhovor s fotografem
- Pro vaše společné fotografie jsme zvolili prostředí holešovického lezeckého centra Mammut, kde jste se obě evidentně cítily podobně jistě jako v boulích. Najdeme mimo lezení ještě další sporty nebo zájmy, které máte společné?
ŠS: Díky lyžím trávíme spoustu času společně, a proto máme i dost společných zájmů.Určitě nás obě baví horská kola (i když Nikola v řádění v pořádném bahně asi nenašla takové zalíbení jako já) a obě rády zajdeme na squash. Ani golf by nebyl marný, ale v něm je Nikola přece jen o kus dál, i když já umím určitě vykopnout větší drn. Mimo sport máme zájmy docela odlišné. - Která z vás začala s lezením jako první?
NS: Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že já. Ale asi jen proto, že jsem měla lezení jako volitelný předmět na vysoké škole.
ŠS: Každá jsme se s ním setkala v jinou dobu, na jiném místě a s jinými lidmi, ale která první, to netuším. Možná ségra, je starší. :o) - A které to jde lépe?
NS: Teď určitě Šárce. Mám na lezení opravdu málo času a Šárka chodí lézt častěji. - Dáváte přednost umělým stěnám, nebo se nebráníte ani skalám v přírodě?
ŠS: Pokud se v létě mezi soustředěními vyskytuji doma, snažím se toho využít a do skal vyrazit, protože je to vždy zážitek. Na stěně veverku nebo vosí hnízdo nepotkáte. Takže u mě přes léto skály, přes zimu stěna
NS: Ani já se skalám určitě nebráním. Mám je dokonce radši než umělé stěny. Na skalách si člověk nejen skvěle zasportuje, ale ještě se krásně provětrá a vyčistí si hlavu. A ten rozhled ze skály je taky příjemnější než ze stěny. - Nelákaly by vás například nějaké vícedenní expedice, Alpy, Himálaje?
NS: Mě určitě ano. Rozhodně bych si chtěla zkusit, co bych na horách dokázala. Zajímalo by mě, do jaké výšky bych vylezla, jak by mi bylo, jestli by mi bylo špatně nebo ne, jestli bych na to vůbec měla... Bohužel ale nemám tolik času, abych všechno, co bych chtěla zkusit, opravdu vyzkoušela.
ŠS: To já to mám v tomhle směru jednodušší, protože zatím mě tohle ani nenapadlo. Snad někdy v budoucnu, až zase zatoužím někam posunout své hranice. :o) Momentálně mám ale sněhu, zimy a adrenalinu dost i bez Himálají. - Jak spokojeni jsou s touhle zálibou vaši trenéři? Nebojí se, že byste se mohly na skále zranit? Nebo je to naopak vhodný druh zátěže?
NS: No, moc spokojení nejsou, ale ani nám to nezakazují. Je ale pravda, že já zase tolik nelezu, možná, že kdybych lezla více, přišlo by i na ten zákaz. :o) V našem sportu je potřeba všestrannost, takže každý sport je na něco dobrý, ale nic se nesmí přehánět.
ŠS: Je pravda, že mám občas od trenéra zákaz. Ani ne tak kvůli zranění jako spíš kvůli únavě. Po jednom dni stráveném na skalách mě pak ještě další tři dny bolí i svaly, o jejichž existenci jsem neměla tušení. Ale jinak je to skvělý druh posilování. - Jak se vůbec připravují akrobatické lyžařky přes léto? Chápu, že skoky se asi budou trénovat do vody, ale co ostatní? Jízda v boulích je přece velmi náročná například na kolena a taková zátěž se mimo sníh napodobuje obtížně, ne?
ŠS: Na lyžích jsme od září do března (Nikola byla letos lyžovat už v srpnu v Austrálii), duben patří rehabilitaci a zbylé čtyři měsíce rozvíjíme vytrvalost, rychlost, sílu a obratnost. Skoky se trénují na lyžích do vody a celé léto nás provází speciální modely na trampolíně či s překážkami, které svým složením i délkou trvání odpovídají jízdě v boulích. Čím vyšší překážky nám trenér připraví, tím ho máme samozřejmě radši. - Sjezdujete někdy jen tak pro radost? Třeba že byste si vyjely s partou přátel na hory? A co když vidíte neupravenou černou sjezdovku – boule. Okamžitě hurá do nich?
NS: Moc ne, já když mám upravenou rovnou sjezdovku, tak mě lyžování po ní baví asi tak čtyři jízdy. Potom už se začnu nudit a hledám něco, čím by se jízda dala zpestřit – prašánek, skokánek, les, jakákoliv nerovnost... Nebo zase ty boule. :o) Na hory s přáteli nejezdím, opravdu na to nemám čas. Když většina kamarádů jezdí na dovolené na lyže, tak já závodím, a když se vrátím, tak už zase není sníh.
ŠS: Pro výjezd na hory s partou přátel bych přes zimu asi nenašla čas, ale volné lyžování mimo boule si užívám. Vydržím to však maximálně pár dní a začnu vymýšlet blbosti. Pokud si můžu vybrat mezi upravenou sjezdovkou a terénem s prašanem do pasu (což je s mojí výškou skoro vždy), je to jasné, vyhrává prašan. Občas vytáhneme i staré lyže na balet a oprášíme pár prvků.
- Pro vaše společné fotografie jsme zvolili prostředí holešovického lezeckého centra Mammut, kde jste se obě evidentně cítily podobně jistě jako v boulích. Najdeme mimo lezení ještě další sporty nebo zájmy, které máte společné?
