Tomáš Kraus / Skicross
Úvodní strana » Tomáš Kraus
Tomáš Kraus se narodil 3. března 1974 v Děčíně. Závodně začal lyžovat v
osmi letech a původně se věnoval sjezdovému lyžování (je pětinásobným
mistrem republiky v alpských disciplínách), ale postupně začal stále víc
dávat přednost skicrossu. V prosinci 2002 se stal vítězem historicky
prvního skicrossového závodu Světového poháru a od té doby se stal mezi
boulemi, brankami a skoky takřka neporazitelným. Mezi jeho koníčky patří
windsurfing, golf, horské kolo a potápění. Je ženatý a na závodech ho
mimo manželky Lenky často doprovází i ridgebacka Bára – i když té prý
sníh příliš nevoní a o mnoho raději se pohybuje v krytých stavbách
obklopujících sjezdovky – v barech. Ostatně její jméno ji k tomu plně
opravňuje…
- Má přezdívku Fík, soupeři mu však kvůli jeho ostrým loktům říkají Řezník
Jak je neznáte
Při přemýšlení, v jaké že činnosti bychom měli toho kterého sportovce zachytit, jsme v případě Tomáše Krause byli rozhodnuti během pár okamžiků. Tomášova vášeň pro windsurfing je lyžařskému světu dobře známa. A při pohledu na fotografie je nám jasné proč. Tomáš Kraus se totiž na prkně zkrátka neztratí.
Hlasování: Poklepáním na ikonu hlasuj vyberte nejlepší fotografii Tomáše Krause, která bude na konci roku, po zveřejnění všech sérií, zařazena do soutěže o nejlepší fotografii projektu Jak je neznáme.
RozhovorRozhovor s fotografem
Na sjezdovce ho asi nedoženete, ale pokud budete mít štěstí, můžete nejlepšího skikrosaře světa přistihnout, jak si své «nádobíčko» chystá na některé ze známých surfařských pláží. Tomáš Kraus má léto stejně rád jako zimu a za horkých letních dnů po sněhu rozhodně nesmutní.
- Tomáši, jak jsi se k windsurfingu dostal a jak dlouho už vlastně jezdíš?
Můj táta se windsurfingu věnoval už v takové té průkopnické době, kdy si musel prkno sám postavit, a já jsem se okolo toho tím pádem také motal. Měl jsem malou, doma ušitou plachtu a jezdili jsme na rybník Dehtář v jižních Čechách. To samozřejmě nemělo s dnešním windsurfingem moc společného, snad jenom fakt, že pořád potřebuješ prkno a plachtu. Táta pak začal i závodit, jezdil na Nechranice a tak podobně a já jsem jezdil s ním. Když toho pak nechal, nebylo mně myslím ani patnáct. Vrátil jsem se k tomu až později, když jsem byl v lyžařském mančaftu, protože tehdejší trenér Borek Mudroch taky surfoval. Ale ten už jezdil na krátkých prknech, což je úplně jiná káva. Taky jsem to zkusil a úplně mě to dostalo. To mi bylo asi jednadvacet a od té doby mě to nepustilo. - Věnuješ se windsurfingu i soutěžně? Závodíš?
Absolutně ne. - Má podle tebe windsurfing něco společného s lyžováním? Vidíš v těch sportech nějaké spojitosti?
Windsurfing je pro mě hlavně relax a odreagování, ale určité podobnosti s lyžováním tam jsou. Rovnováha, skluz, ale někdy taky překonání pocitu strachu. Když se třeba dostaneš na velké vlny, máš už skoro pocit, že ti jde o život. A to někdy patří i k tomu lyžování, takže v tomhle ohledu je to srovnatelné. - Na co máš víc věcí – na lyže, nebo na surfování?
No teď už rozhodně na surfování. Mám štěstí, že na lyžařské závody už toho zdaleka tolik nevozím, protože se v tomhle ohledu dobře stará můj servisák. Možná už toho vozím víc i na golf. Když jedu surfovat a naložím do auta dvě prkna, která mají okolo dvou a půl metru, k tomu čtyři nebo pět plachet a ostatní věci, tak je toho fakt dost. - Máš nějakého «surfařského» sponzora?
Nemám. - Jezdíš k vodě sám, nebo s manželkou?
Většinou jezdíme spolu, rozhodně se mnou Lenka jezdí víc k vodě než na lyže. Je to fajn, ale popravdě řečeho zábava je to hlavně pro mě. Lenka mi vždycky na břehu chystá svačinu a pospává v autě. - Jaké máš nejoblíbenější pláže?
Nejvíc samozřejmě jezdíme na Nechranice, tam jsou zdaleka nejlepší podmínky v Čechách. Když ale nemám tolik času, jedeme i na Mácháč. Tam je zase příjemná pláž, hezké okolí a hlavně to máme blízko. V zahraničí se mi hodně líbilo Guincho, to je nejpopulárnější místo portugalské části Atlantiku, výborná je taky Francie. Ovšem naprostá bomba jsou Kanárské ostrovy, už jsme tam letos byli dvakrát. Na pláži u městečka Pozzo fouká pořád fantastický vítr. Člověk si až říká, že to není možné, protože ujedeš deset kilometrů dál a tam už nefouká. Taky se tam scházej borci jako Dunkerbeck, Moreno twins a spol., je to prostě paráda. - Znáš nějaké místo, kde se dá v těsném sousedství surfovat i lyžovat?
Slyšel jsem o Hood River pod Mt. Hood (USA, Oregon), tam prý fouká pořád vynikající vítr, no a na Mt. Hood, kde je výborné lyžování, je to co by kamenem dohodil. Výhodné je po téhle stránce i San Francisco, surfuje se tam víc než dobře a do Squaw Valley je to autem asi dvě hodiny. Vloni jsem se seznámil s chlápkem, co dělá servisáka Daronu Rahlvesovi, a ten když nedělá lyže, tak jenom surfuje. Má barák přímo na pláži u San Francisca. Zval mě k sobě a já fakt vážně uvažuju o tom, že bych tam po některých závodech na jaře na jeden dva týdny zůstal. - Hodně lyžařů holduje vedle lyžování rychlým autům nebo motorkám. Tobě benzín nevoní?
Motorky jsem si zakázal. Někdy si namelu i na lyžích a myslím, že lyže mám celkem pod kontrolou. Jednou za čas se člověk chybě nevyhne a když vidím, jaké následky mají ty chyby na motorce... Auto mě samozřejmě baví, ale spíš po té stránce, aby mě pohodlně a bezpečně dovezlo na závody. Teď jsem od Nissana dostal Pathfinder, to je velký off-road, který v tomhle ohledu perfektně splňuje moje požadavky. Při té příležitosti jsme ale také byli na okruhu v Mostě testovat model 350Z a to byla fakt paráda. Rád bych se takhle svezl častěji, kdyby na to byl čas. - Je mezi špičkovými lyžaři ještě nějaký surfař?
Surfuje pár kluků z mého okolí, třeba Michal Novotný (boardercross) nebo Kuba Burda (skicross). O nikom jiném nevím. - A teď na rovinu: Máš vlastně radši zimu, nebo léto?
Na to je těžká odpověď. Tyhle letní aktivity jako surfování mám hodně rád, ale když přijde podzim, už se zase těším na lyže. Jedno bez druhého by nemělo to pravé kouzlo. Neprožít zimu na horách, asi bych se na to prkno tak netěšil.
- Tomáši, jak jsi se k windsurfingu dostal a jak dlouho už vlastně jezdíš?
